Z úvodu k přednášce Mezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum o Univerzálním učení moudrosti, určení člověka a úkolu, který je základem jeho života.
Během života se opakovaně stáváme svědky narození člověka. Do života vstupuje člověk, sice ještě maličký, ale s obrovskými možnostmi bytí na tomto světě.
Dochází ale i k tomu, že jsme svědky úmrtí, ať už člověka známého nebo neznámého, milovaného nebo cizího. Potom začínáme přemýšlet: To, co bylo jednou zrozeno, co ještě nedávno bylo jako živé stříbro, plné ohně, naděje a plánů, tu teď leží strnulé, studené a nehybné. Co je příčinou? A nyní si musíme přiznat, že i nám se to jednoho dne stane.
Jaký smysl má potom můj život? Existuje po smrti nějaký další život? A jaký smysl má smrt? Tváří v tvář smrti si můžete jako úderem blesku uvědomit, že naše každodenní práce, snažení a honění má vlastně jen malý význam. Smrt učinila z našeho života záhadu.
Jaký má život smysl, když přece jednou skončí? Pro život by bylo rozhodující tuto záhadu rozřešit. Víme, že na světě existuje mnoho různých přesvědčení o posmrtném životě na onom světě podle přijaté víry anebo nevíry v něco nadsmyslového. V skrytu duše však každý člověk tuší, že v něm existuje cosi nesmrtelného.
Nejprve budeme hovořit o zákonech dalšího života po smrti a zákonech reinkarnace, které jsou známé z esoteriky, pak ale zajdeme ještě mnohem dále, neboť úkolem člověka je překonat smrt, jak říká křesťanství, či uniknout z kola zrození a smrti, jak to nazývá buddhismus.
Proč má člověk tento úkol a jak vypadá cesta k jeho naplnění – to je tématem naší přednášky.


Napsat komentář